Většinou mne kontaktují lidé, kteří mají jedno společné. Vychovávají dítě, nebo děti, které jsou "jiné". Je jedno jestli je to dítě s "jen" ADHD, nebo dítě s "jen" poruchami učení nebo dítě s mentální retardací, Aspergerem a pod. Tito rodiče potřebují vědět, že v tom nejsou sami a že i někdo jiný si prošel tím, čím oni právě prochází. Potřebují nasměrovat k tomu, co vlastně potřebují oni sa mi, co potřebují jejich děti a co potřebují jako rodina. V podstatě moje pozice něco jako průvodce tím vším.

Vedoucí různých volnočasových aktivit se mě ptají, jak nastavit danou aktivitu tak, aby se mohlo "jiné" dítě začlenit. Co to vlastně obnáší, zda je to vůbec možné.  Jak takové dítě argumentovat ostatním rodičům. Mohu nabídnout pohled z obou stran. Jsem vedoucí volnočasových aktivit a svépomocné skupiny pro "jiné" děti a zároveň jsem rodič tří "jiných" dětí, které vyhodili ze všech kroužků, které byly možné. Mnohdy jen kvůli stigmatizaci diagnozami, které se u jednotlivých dětí projevují velmi individuálně a je třeba je tak i posuzovat a poučit o nich i rodiče ostatních děti a především děti na aktivitě. 

V Neratovicích jsem založila svépomocnou skupinu s pomocí maminek, které mě kontaktovali, s názvem Háďata. Později jsem se dala dohromady s kolegyní ze Sun of Art ops. a daly jsme dohromady jedinečný projekt, kde naše maminky dostaly psychologické i sociální poradenství. Děti mohly chodit do volnočasových aktivit nebo terapeutických činností. Byla to pro mě velká škola a jsem ráda, že pokračujeme dále. Provozuji také svépomocnou skupinu online na Facebooku.