Občas si říkáš, že jsi k ničemu, nic ti nejde, nic se ti nedaří. Nechce se ti ani vylézt z postele, natož něco nového začínat? Péče o děti a rodinu je náročná a ty si připadáš jako pod lavinou povinností, které nemají konce? Partner přijde a zeptá se: “Co jsi celý den dělala?“
A vy se ani pořádně nestihnete zeptat, co dělal on, protože ho zavalíte, tím co jste dělala. To funguje i naopak. Muži sice tolik neventilují, pocity, ale když toho mají hodně, tak také dokáží zahltit své okolí.Většinou potom hledáme své vlastní selhání. Ale je to skutečně selhání? Co když nás vedli k tomu být na sebe neustále tvrdí a chtít po sobě víc, než jsme schopni zvládnout?
Všichni si vzpomínáme na naše maminky, když před Vánocemi dělaly velký úklid. Vše muselo být vyklizené, utřené, dokonalé a máma byla na prášky. Nervózní z toho, že by mohla selhat a něco by nebylo tak jak jí předepsala společnost. Jednou si moje máma takto před Vánocemi zlomila nohu. Já s atopickým ekzémem nemohla dělat všechny ty věci, kde se umývalo, utíral prach apod. Tehdy se v mámě něco změnilo.
Došlo jí, že byla uhoněná zbytečně. Stejně to za pár dní nikdo neuvidí. Tehdy jsme měli jedny z nejpohodovějších Vánoc. Jediný, kdo ji reálně kritizoval, byla ona sama. Zraňovala sama sebe a my to jako děti viděly několikrát do roka. Přeučit se tento vzorec chování není vůbec jednoduché, ale lze to. Pokud cítíte, že to máte stejně, tak vítejte u nás...