Kdo vlastně jsem?

To bych chtěla vědět někdy také, vy ne? ;)

Michaela Hložková

Jmenuji se Michaela Hložková

Tak začíná většina úvodů z životopisů. Já vám zde nechci psát svůj životopis do detailů, protože by vydal na knihu. Zkusím zde shrnout to nejdůležitější, co mě potkalo a definovalo to, čím jsem a co dělám.

V kostce mohu uvést, že mám zkušenost s vlastním zdravotním hendikepem. Mám 3 "jiné" děti, díky kterým vedu volnočasové aktivity pro "jiné" děti. Vše, co jsem se v průběhu let naučila já, předávám svým dětem a dětem na mých aktivitách. Vše, co jsem se naučila může pomoci rodičům těchto dětí ráda sdílím. Občas dělám průvodce v osamostatnění dětí od rodičů a naopak. Pomáhám najít rodinám podporu, tak, aby byla efektivní a funkční. Zabývám se sebeterapií a sebeorganizací.

Michaela Hložková

healingV dětství jsem byla nucena k odpovědnosti za sebe sama, vlivem zdravotních potíží, kdy jsem měla extrémně těžký atopický ekzém a silné alergie, později i vlivem rodinného zázemí. Byla jsem vychována v rodině s extrémními finančními problémy a četnými návštěvami exekutorů. Od mala jsem se starala o mladší sourozence, zatímco rodiče vydělávali. Dospívala jsem s plným vědomím problémů naší rodiny i dopadů do budoucna. Od dětství jsem byla v kontaktu s dětmi, které měli nejen fyzické, ale i mentální postižení nejrůznější intenzity. 

healingProšla jsem si úmrtím sourozence, kdy jiný sourozenec způsobil nehodu. Vlivem psychického (maximální podpora rodiny, zajišťování právních záležitostí, obavy o rodiče i druhého sourozence) i fyzického přepětí (v té době jsem měla malá dvojčata) jsem se po roce zhroutila a upadla do depresí s těžkými nočními můrami. 

healingV průběhu let jsem zjistila, že mám ADHD. Že moje deprese je PTSD a bude celoživotní. Že mám nesnášenlivost na lepek, ale není to celiakie. Že mám vzácnou genetickou vadu stejně jako mé "jiné" děti. Že s úzkostmi a panikou se dá pracovat. Že se nedokáži jen tak vzdát a že dokáži daleko víc, než si myslím.

A to je jen hodně stručný výsek z mého života...

Michaela Hložková

Jak to zvládám?

Díky zkušenostem z dětství a dospívání, později se situacemi s mými dětmi, mě již jen tak nic nerozhází. S ADHD jsem se musela naučit pracovat sama, protože v mém dětství jsem ani nevěděla, že něco takového je. Dokáži si si situaci zmapovat a najít efektivnější řešení.

Především díky tomu, že mě v dětství rodiče učili, že můžu zkusit všechno, co mi mé možnosti dovolí, bez ohledu na hendikep. Pokud to budu opravdu chtít a udělám pro to maximum a ono mi to nevyjde, pak to nemám brát jako selhání, ale jako dobrou zkušenost, protože jsem to zkusila a nevzdala.  

Mezi ženami v naší rodině je jedna úžasná vlastnost, která se předává z generace na generaci. I když spadneme a jsme na kolenou, umíme se elegantně zvednout a nedat to na sobě znát. Tuto vlastnost zkouším předat i svým dětem.   

Mám úžasného manžela, který mě zná od mého dětství a plně mě podporuje ve všem co si usmyslím. Protože je to velmi moudrý muž, nechá mě zkusit vše, co chci, nabít si u toho a pobrečet na jeho rameni. Na oplátku má já nabízím to samé. Bez oboustranné komunikace by to nešlo. 

Rodiče "jiných" dětí mě oslovovali na hřištích, na procházkách v obchodech. Byli zvědaví, měli dotazy nebo obavy. To mě dovedlo k tomu co dělám. Vždy jsem hodně sdílela naše zkušenosti a pokračuji v tom stále. 

Terapie. Terapie je něco, co by měl zkusit podstoupit každý. Je to úžasná záležitost. Jako rodina podstupujeme rodinné terapie, ale jednotlivě máme i individuální. Už jen ten pocit, že to můžete někomu říct a on vás neodsoudí se super.