Sebeterapie i Sebeorganizace je levná záležitost. Dá se dělat z obyčejných věcí, které možná už máte doma.  Nejlepší na ní je, že všechny nástroje máte v sobě, jen je zatím neumíte použít. Dnes se podíváme na to, co potřebujete k samotné Sebeterapii a co potřebujete sami pro sebe, abyste to mohli dělat. Myslím, že zjistíte, že nejtěžší na tom všem je, udělat první krok, protože výmluvy na to, co nemáte, vám dojdou.

 

K samotné Sebeterapii potřebujeme:

Sešit - ideálně s tvrdými deskami a bez linek nebo čtverečků. Dobré jsou tečkované journaly, ale ty už jsou dražší a vy nevíte, jestli do toho budete chtít jít na delší sobu.  

 

Psací potřeby - určitě pero, nějaké barevné fixy nebo pastelky. Klidně si vezměte vyřazené dětské.

 

Mobil - tato záležitost má být hodně o tom být offline a zklidnit se, ale k lepší Sebeorganizaci a ke zklidnění ho budete potřebovat

 

Klidné místo - s dětmi sci-fi, já vím. Najděte si místo, kde je vám dobře. Kde jste nejvíce v klidu, a je jedno, jestli to bude ve vaně, pod stolem, nebo na gauči.  

 

Samozřejmě si můžete časem pořídit lepší journal a lepší psací potřeby, ale i tak je to investice na dlouhou dobu. Postupně sem dám své zkušenosti a můžete si vybrat.

 

Co budete potřebovat pro sebe? 

• Odvahu, trpělivost, otevřenou mysl a špetku důvěry sám v sebe. Když budete odvážní, uděláte ten první krok.  
• Když budete mít otevřenou mysl, snáze se do programu zapojíte. 

• Když na sebe nebudete spěchat, budete mít tolik času, kolik jen budete potřebovat.  
• Když k sobě budete dostatečně trpěliví, tak zjistíte, že vás každá vaše chyba posouvá někam dál. 
• Když se zvládnete posouvat průvodce po průvodci, začnete měnit svůj náhled na sebe 

 

Udělejte si z práce na sobě rituál. Není to práce jako dřina ve fabrice. Má to být zábava, odpočinek, relax, terapie, chvilka pro sebe. Mám dvě místa, kde Sebeterapii dělám. V ložnici, kterou mám i trochu jako kancelář. Krásně se můžu roztáhnout na celou postel. A v obýváku.  

 

V ložnici si vezmu tablet, pustím si ASMR zvuky, udělám si kávu, roztáhnu se s tím vším a prostě si píšu, kreslím nebo cokoli co potřebuji. V obýváku si v telce pustím nějakou iluzi krbu, zapálím svíčku, udělám kávu, nebo horkou čokoládu a začnu. Je to pro mě chvíle pro mě a nechci si ji kazit.  

 

Když mohu, tak to dětem řeknu dopředu, že teď potřebuji chvilku. Větší děti už se zaparkují v pokoji a zabaví se samy. Ty menší k tomu můžeme vést, že je v pořádku, že máma nebo táta potřebují i čas pro sebe.