Když jsem byla dítě, byla sobota dnem úklidu v mnoha rodinách. Vše se uklízelo, utíralo, umývalo, pralo a žehlilo. Vše muselo být jako ze škatulky, přestože se uklízelo průběžně celý týden. Pro nás jako děti to byl nutný opruz, kdy jsme museli mnohdy předpokládat, co je nutné udělat. Protože, to přece vidíme.

Jako dospělá nemám uklízecí dny

Dělám to průběžně se zapojením celé rodiny. Naše děti v 90% uklízejí dobrovolně. Trvalo to dlouho, je k tomu motivovat, dokud si nezískali návyky. Pro nás bylo těžké ustoupit z modelu úklidových sobot. Bylo těžké akceptovat, že to, co dělají děti není 100%. Na druhou stranu pokud si to děti nezkusí i s nedokonalostí, nebudou vědět, co udělaly špatně a příště mohou vylepšit. Nemáme doma sterilní prostředí. Máme tzv. provozní bordel. Když uklízíme, tak děti vědí, co mají vše udělat.

 

Strukturované kartičky pro rutiny

Začínali jsme motivací skrze strukturované kartičky k úklidu. My se syny uklízeli také. Aby viděly, že nejsme výjimka. Dalo jim to návod, co je třeba splnit. Postupně si odškrtávali splněné úkoly. Kartičky obsahují každou místnost v bytě, péči o domácí mazlíčky, rutinu do školy, ale i ranní a večerní rutinu. Pomocí kartiček se naučili, jak strukturovat své činnosti tak, aby dávaly smysl. 

 

Co za to dostávaly?

Do 13 let byly motivací drobné odměny. Po 13 letech bylo motivací kapesné, které se mohlo navýšit, pokud pomáhali. Nikdy to nebylo o tom, že by museli tvrdě makat. Práce, kterou jsme po nich chtěli jim zabrala 20 - 30 minut. Delší dobu by nezvládli a odbíhali by. Odškrtáváním jednotlivých úkolů, si vizuálně upevňovali vykonaný úkol a dokázali se tím sami ocenit. 

 

Bylo to výchovné a co bylo cílem?

Dvojčata mají kombinované neurologicko-psychologické postižení. Atypický autismus, lehká mentální retardace, těžká vývojová dysfázie, ADHD, OCD, úzkosti až panika, smyslové přetížení. Když jsme začínali, nebyli schopni dokončovat úkoly. Při péči o kočky, kdy je měli krmit, se jim zvedal žaludek. Myčku skládaly tak, že se ramena netočila. Do pračky nalili půl pracího prášku a pěna byla po celé koupelně. Kolik košů protrhli, než je svezli výtahem do přízem a donesli do kontejneru. Toho rozbitého nádobí. Dnes s klidem nakrmí kočky, vyčistí jim záchody, udělají myčku, vyperou si, poskládají prádlo ze sušičky, uvaří si jednoduchá jídla. Jeden dokonce úžasně peče bezlepkové věci.

Takže za nás to určitě výchovné bylo. Postarají se o sebe, lépe než někteří vrstevníci bez problémů. Pokud bychom vše dělali za ně, pak bychom měli asi naklizeno krásně každou sobotu. My bychom byli vystresovaní a kluci by nic neuměli. 

 

Je výchovné dát dětem za úklid kapesné?

Udělali jsme jim systém, který se formoval ve spolupráci s nimi k oboustranné spokojenosti. Děti sice dostávaly kapesné za úklid, ale platili si z toho kredity do her nebo věci, které potřebovali. O našem systému budu psát v příštím článku. Jen naťuknu, že se díky tomuto systému naučili šetřit, platit kartou a spořit si na účet...

 

Zaujalo vás to? 

Kartičky jsou ke stažení zdarma v sekci Ke stažení